Frances Mayes: Pod toskánskym slnkom

Knihy sú jednoznačne dôležitou súčasťou mojich dní a tak vám občas prinesiem pár tipov na knihy, ktoré zaujali mňa. Začnem sériou troch kníh, ktoré ma zatiaľ najviac chytili za srdce a ich autorku neskutočne obdivujem. Frances Mayes, američanka, ktorá sa po ťažkom životnom období rozhodla pre “bláznivý” krok, a to kúpiť starú vilu v talianskom Toskánsku…

V jej prvej knihe Pod toskánskym slnkom (Under the Tuscan Sun, 1996) Frances opisuje radosti aj strasti pri reštaurovaní vily Bramasole blízko Cortony a obzvlášť pútavo rozpráva o krásnej toskánskej krajine a pestrých chutiach talianskeho jedla (vrátane receptov), o zžívaní s miestnymi ľuďmi ale aj o každodenných maličkostiach talianskeho vidieka. Jej štýl je ľahký, poetický a doslova vie preniesť na miesta, o akých zatiaľ snívam, a presne takýto štýl mi maximálne vyhovuje. Musím ale podotknúť, že možno môj dojem znásobil aj perfektný český preklad Zuzany Mayerovej, takže vďaka!

dscn9889-kopia

Vždy, keď si čítam nejakú knihu, nosím pri sebe aj zápisník, do ktorého si vypisujem zaujímavé vety no a z týchto kníh mám v zbierke asi najviac takýchto citátov. A rada sa s nimi aj podelím, takže ak sú tu nejakí knihomolovia, tieto sú pre vás…

“Moje představa ráje se dodnes rovná toulání po kamenitých silničkách někde v srdci Umbrie a Toskány – není nad to, umět hezky zabloudit!”

“Dům je určitě metaforou lidské duše, zároveň je to však cosi zcela hmotného a skutečného.”

“Kéž naše léto trvá sto let.”

“…místo je člověku osudem. Člověk je tím, kde je. Čím hlouběji se vám prostředí dostane pod kůži, tím víc je s ním vaše osobnost provázána. Volba není nikdy náhodná – člověk žije tam, kam ho něco neodolatelně táhne.”

“Nádherný pocit ryzího štěstí, ten příval radosti – když se elektrický náboj našeho okolí shoduje s naším nitrem – o to tady jde.”

“Záchvěv poznání: volba nás obnovuje, když nám pomáhá vrátit se k prvotnímu já. Věděl to i Dante, když na počátku Pekla říká: Co máme dělat, abychom rostli?”

landscape-sign

“Ať jsi v průvodcích píší co chtějí, to, jak člověk nějaké místo vnímá, závisí výhradně na čichu a instinktu.”

“Nejde o cíl, ale o schopnost být na cestě, je to prostě bezstarostní jízda někam, kde vás nikdo nezná, nechápe a nestará se o všechny trampoty, které vás tíží a kvůli kterým si připadáte jako veverka v kleci.”

“První cestu do Itálie jsem prožívala v takovém nadšení, že jsem jako tornádo prolétla během dvou týdnů pět měst. Dodnes si pamatuji každou maličkost: jak jsem v Bologni pod podloubím ochutnala svoje první espresso a jak mi spálilo hrdlo. Jak jsem poctivě vyšplhala na každou věž a večer si pak v bidetu máčela puchýře na patách. V duchu sedím ve Florencii v restauraci, kde jsem poprvé při svíčkách ochutnala ravioli s máslem a šalvějí. Vzpomínám na zákusky, které jsem si odnesla z cukrárny zabalené a převázáné mašličkou jako dárek. Cítím temně koženou vůni obuvnictví, kde jsem si koupila (tehdy se zrodila celoživotní posedlost) první pár italských lodiček. Znovu procházím galerií Uffizi…”

“Toskánské slunce mě prohřálo do morku kostí. Flannery O´Connorová hovořila o prožívání potěšení “se zaťatými zuby”. Takový pocit někdy mívám doma, ale tady je potěšení ta nejpřirozenější věc na světě.”


Chceli by ste si nabudúce prečítať aj zopár citátov z ďalších dvoch kníh? Podľa mňa stoja za to…

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s